mosch-liben: EKO zmrdi

Sousedé, kteří se potkali v rámci tradičního Pražského bloku. Zpočátku si každý zahradničil na svém, jen tak pro radost, potkávali se sporadicky a zdravili ze zdvořilosti. Lépe se poznali až při společné snaze založit vnitroblokový kompost a využít tak zbytky jídla, které se v domácnosti každý den vyhazují do koše. Začali si radit se zahradničením a střetávat se ve vlastních kuchyních jako ve speciálním dílu Prostřeno, kde se všichni účastníci znají a kritika se vyřizuje rovnou u stolu. Vyhlásili tichou válku obchodním řetězcům, co si nevypěstovali sami, to nakupovali převážně Bez obalu. A kdy už maso, tak od řezníka z pořádnýho vola, vole. Zpracování vlastního jídla je dlouhý proces. Naučilo je to pokory, vážit si dobře provedených věcí, vážit si práce. Co bylo v jejich silách, to si sloutkli sami - ohrádky na záhony, kůlničku na nářadí, stoličky a pergolu k posezení, sudy k zachytávání dešťové vody. Zlaté české ručičky.

Postupně se skupina rozrostla o další sousedy, pořádaly se soutěže o nejlepší zahrádku, největší ředkvičku, nejmenší dýni a mrkev, která nejvíce připomíná mandragoru z Harryho Pottera. Vznikl kolektiv lidí, kteří rádi dělají věci pořádně, “správně”, svépomocí, mezi sebou. Třídění odpadu, recyklace věcí, DIY, jízda na kole jsou normál. Kdo žere fazole, ten jede.

Chtěli inspirovat i ostatní k podobnému způsobu života ve městě. Ukázat, že to jde i ve městě. Ale přes internet nelze popsat vše. Pocit komunity je nepřenositelný. Ten musíte zažít.

Tak vznikla myšlenka vlastního prostoru - k setkávání mezi sebou, ale i s novými lidmi. Založit družstvo, bydlet ve svém, pěstovat na svém, prodávat své, učit sobě podobné. Bydlení přizpůsobené našemu způsobu bydlení ve městě, bydlení jako forma propagace. Část bytů obsazena členy družstva, zbylé byty pronajímatelné zájemcům o komunitní způsob života - ve městě. Svědomitý způsob. Bydlení jako setkávání, družstvo zlatých českých ručiček.